Od WebExpa již nějaký ten týden uběhl a reportů jste určitě četli už několik. Já bych vám rád s odstupem zprostředkoval trochu jiný pohled. Pohled z druhé strany stánkového stolku, než je ta návštěvnická. Je to na delší povídání, tak ho rozdělím do několika kratších článků, ať toho není moc najednou. V tomhle prvním se dočtete, s jakým očekáváním jsme do toho vlastně šli.
Nikdy by mě nenapadlo, kolik práce a starostí to stojí, abyste dva dny měli jeden malinký stánek mezi desítkami dalších. Jsou to všechno drobnosti. Ale je jich tolik, že si přesně uvědomíte, co znamená rčení “Stokrát nic umořilo osla.” Popravdě si po téhle zkušenosti vůbec neumím představit, jak dá někdo dohromady celou konferenci. Pořadatelkám a pořadatelům konferencí tedy tímto patří můj obdiv.
Co nás tedy ale motivuje k účasti na takové akci? Co si od toho slibujeme? Zcela bez obalu si musíme přiznat, že představa náborové emailové schránky přeplněné životopisy na základě skvělého dojmu vytvořeného bombastickou sebeprezentací na veletržním stánku je velmi naivní. A nejen to! Podle mého názoru je to směr uvažování, který drasticky snižuje úroveň a důvěryhodnost jakékoliv konference. Ostatně kdykoliv slyším negativní zpětnou vazbu týkající se konferencí, skoro vždycky se dá shrnout do věty “Všichni tam jsou jenom proto, aby hirovali.”
Proto bylo tím úplně prvním krokem při rozhodování a přípravě na letošní WebExpo jasné mentální nastavení toho s čím tam jdeme: Nebudeme dělat prvoplánovou náborovou kampaň. Nebudeme nikomu vnucovat naše volné pozice, rozdávat lákavé letáčky s obrázky šťastných lidí v krásných kancelářích ani vizitky s emailem k zasílání CV. Chceme se potkat s lidmi z našeho oboru, probrat s nimi výzvy kterým čelíme, poslechnout si, kterým čelí oni a třeba zjistit, že řešíme podobné problémy. Chceme je pobavit jednoduchou hříčkou a třeba jim umožnit srovnat se s ostatními návštěvníky. Chceme zkrátka to, k čemu byly konference od pradávna původně určené - poznat nové lidi a vyměnit si s nimi informace a nějakou tu emoci.
Ano, jako vedlejší efekt výše zmíněného přístupu může být lehce zvýšené povědomí o tom, že existujeme a že máme vývojové oddělení. Ale musí to zůstat vedlejším efektem. Upřímná touha sdílet informace se totiž od zástěrky k náboru prostě pozná.
Co dalšího, kromě nastavení mysli, je třeba ještě udělat, než začnete odbavovat davy návštěvníků toužících po rozprávce nad rozličnými tématy nejen webového vývoje? O tom budou další díly této minisérie. A nakonec i o tom odbavování davů. Tak si je nenechte utéct!
Víťa pamatuje v Heurece již mnoho zim. Zkušenosti sbíral na několika pozicích, zahrnujících samozřejmě i vývojařinu, nebo třeba role spojené s náborem. Dnes se coby scrum master stará o blaho a efektivitu jednoho z týmů.